Jeho rodina mi volala když byl v nemocnici. Ihned jsem tam letěla. Měli tam ochranku a zpočátku mě tam nechtěli pustit, abych ho viděla.
S Pacem a jeho rodinou jsme si byli velmi blízcí. Šla jsem tam a oh... [snaží se udržet aby nebrečela]. Nenávidím dokonce ani myšlenky o tomhle, děvče. Bylo to něco jiného. Jeho hlava byla jako meloun. Nesnesu o tom přemýšlet. Pokaždé jsem poslouchala jeho hudbu, vždy jsem si říkala "sakra Pac, sakra". Bože, tohle bylo něco jinýho, děvče. Byla jsem tam a ptala se ho "Pac slyšíš mě?" Podívala jsem se pod přikrývku. Já a Pac jsme si byli velice blízcí. Podívala jsem se tedy pod přikrývku a ptala jsem se co se stalo s jeho prstem, protože jeden z jeho prstů, jeho prostředníček, byl vztyčený. Říkám "Pac slyšíš mě?" Zatřásl hlavou.
Ano. Říkala jsem, víš že tě miluju, dobrá. A on zatřásl hlavou. Začala jsem plakat a modlit se za něj. Mé srdce plakalo. Jeho oči byli zavřené. A strážce říkal "musíte odejít, Pac si musí odpočinout". A Pac začal něco jako "uhm,uhm...uhm,uhm". A já na to "on nechce abych šla pryč. Nechce abych odešla". A pak otevřel oči. Přísahám bohu, on otevřel oči. Zpočátku jsem viděla jen jeho bělmo. Pak se na mě podíval. A vydal ze sebe "uhm,uhm,uhm". Já jsem však nerozuměla. Říkám "podívejte on nechce abysme odešli". A přísahám bohu, že se mi snažil něco říct. Čekali jsme o dvacet minut déle, pak jsme museli odejít.
Následující den jsem ho šla navštívit a řekla jsem jeho matce, že odcházím protože jsem věděla, že bude v pořádku. Šla jsem domů a jeho sestra mi volala na mobil a zavěsila ho. Volala jsem zpátky do nemocnice a nechtěli mě nechat s nikým mluvit. Ptala jsem se "je Pac mrtvý? Zemřel?" Děvče, začala jsem šílet. Řekli mi, že Pac zemřel na svým pokoji. Pokaždé když o tom přemýšlím, myslím si že mi chtěl něco říct. Až odejdu do nebe zeptám se ho "co si mi chtěl říct?" Nikdy na to nezapomenu.